Až na vrcholky hor

Věra Martinová

1:RCád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sDm7ám,
to G7hory tě táhly tak dávno jak dávno tě zCnám,
pCrožil jsi tam plno jar, plno lét, plno Dm7zim,
a bG7ylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nCim.
2:Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít
a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít,
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.
R:CAž na vrcholky hDm7or, kdG7e slyšíš vítr hrCát,
dAmo kraje skalních Dm7měst i hnízd i G7hvězd a zatoulaných sCtád,
až na vrcholky Dm7hor jsmG7e vyšli ty a jFá, a jCá,
a všDm7echno tak dG7ávno, tak dávno, tak dávno se zC
3:Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus
a nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz,
mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním,
mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
R:Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,
nad čáru oblaků až tam, kde sníh se bojí tát,
až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já
a všechno tak dávno, tak dávno, hrozně dávno se zdá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:51.92+00:00
Výsledky hledání: